LITERATURA
John Ronald Reuel Tolkien se narodil třetího ledna 1892 v Bloemfontienu v Jižní Africe. Jeho universitní studia v Oxfordu přerušila první světová válka. Roku 1919 získal oxfordský diplom za studia v oboru literatury a lingvistiky. Jeho specialitou byl staroanglický jazyk a literatura. Nic nenasvědčovalo tomu, že by chtěl zkoušet štěstí v oblasti krásné literatury.
Tolkien žil klidným rodinným životem, stal se otcem tří synů a dcery. Ve volných chvílích jim vyprávěl pohádky a příběhy, v nichž povoloval uzdu své fantazii. Do nich začleňoval motivy, tradice i postoje z období, které mu bylo nejbližší – ze středověkých eposů a nordických ság.
Kolegové na universitě ho přiměli, aby svá improvizovaná vyprávění zapsal a dal jim ucelenou literární formu. Tak vznikla kniha Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky.
Poté začal pracovat na rozsáhlém eposu Pán prstenů. Ukázky z dokončených kapitol četl na schůzkách universitní literární společnosti Inkousti. Práce si vyžádala plných třináct let.
Na
trilogii Pán prstenů / Společenstvo prstenu – Dvě věže – Návrat krále /
navazuje Silmarillion, další u nás vydaná díla jsou Nedokončené
příběhy, Básně, Tulák Rover , Legendy z čarovné říše, Kniha ztracených
pověstí, Pohádky a Dopisy Děda Mráze.
Tyto dopisy, psané typickým třaslavým písmem Děda Mráze přicházely dětem J.R.R. Tolkiena každé vánoce od roku 1920, kdy bylo nejstaršímu synu Johnovi tři roky. Tolkien v nich líčil události, ke kterým došlo v uplynulém roce na severním pólu. Doprovázel je vlastními ilustracemi a jeho děti je dostávaly dalších dvacet let v ručně malovaných obálkách s vlastními známkami.
Tolkienovy vánoční pohlednice mi připomínají pohledy, které mi táta posílal na školu v přírodě. Taky si našel čas a dal tu práci vyrobit mi
/a jindy i sestře/ vlastnoruční pohlednice.
Takový pozdrav, zvlášť když jsem dostával alespoň jeden denně, potěší víc než nejdražší a často i nevkusné obrázky z pošty nebo trafiky.
Tolkiena jsem si moc oblíbil, i moje povídka, kterou jste v tomto čísle právě dočetli, je ovlivněna stylem jeho příběhů. Moji hrdinové žijí v době, kdy v říši skřetů ještě probíhal boj mezi zlem a dobrem. Chci ve svém příběhu pokračovat a jít ještě dál do minulosti předků mých postav.
Měl jsem štěstí, že knížku s reprodukcemi vánočních dopisů jsem sehnal v knihovně právě týden před Štědrým dnem.
Táta měl radost, ani sám nevěděl, že i jeho oblíbený spisovatel se věnoval dětem podobně jako on.
ZPĚT NA ČASOPIS ZPĚT NA DOMOVSKOU STRÁNKU