KRONIKA DNŮ: ÚTOK NA USA

  11. září tohoto roku se stala věc, na kterou nikdy asi nezapomenu, a tak ji se zpožděním připomínám i ve svém měsíčníku. O teroristickém útoku jsem se dozvěděl na území Rakouska ze slovenského vysílání rozhlasu. Připadalo nám to jako reklama na katastrofický film ve stylu jednoho z prvních rozhlasových uvedení Wellsovy Války světů, kdy vyděšení posluchači v panice opouštěli domovy, netušíce, že podlehli strhujícímu dojmu, navozujícímu pocit opravdového ohrožení lidstva. Překvapilo mne, že po oznámení tohoto hrůzného činu a následných opatření, zmrazení letů a nepřijímání letišť, rádio vysílalo následovně veselou reklamu cestovní kanceláře Kondor na výhodné lety do USA.

Nevěděli jsme, zda máme vůbec v započaté cestě pokračovat, či nebude-li bezpečnější navrátit se domů. Zanedlouho jsme se ztratili z dosahu stanic, jimž bylo rozumět a vprostřed divočiny jsme neměli zpráv, co se dále děje. Ihned po návratu jsme pročítali staré noviny a hledali informace na internetu.

V Městské knihovně si mne ostraha týden po útoku podezíravě prohlížela, když jsem navracel již dříve vypůjčený Korán, který jsem si půjčoval současně s Pohádkami tisíce a jedné noci. 

VZÁCNÁ NÁVŠTĚVA

 Právě v době práce na dokončování časopisu přiletěl do Prahy minulý americký prezident Bill Clinton a jeho první návštěva města tentokrát směřovala rovnou z letiště do jazzklubu Agharta, kde můj táta provozuje bar. Díky tomu jsem získal jedinečné osobní věnování tohoto významného hosta Fóra 2000 a byl jsem vlastně určitě asi prvním, ne-li jediným novinářem, který věděl toho večera o jeho soukromém programu. 

/Podle nových informací z TV tomu tak vskutku bylo/.