Jmelí nečerpá svůj život ze
země, nevyhledává slunce a kvete tehdy, když všechno ostatní rostlinstvo spí.
Proto ho Galové odjakživa považovali za posla z onoho světa, který patří bohům
a mrtvým. Roste na bezvládných větvích a pro Galy je důkazem, že i smrt může
zrodit život, že je naděje v život na „onom světě“, jehož existenci jim
druidové stále připomínali. Obřadu sbírání jmelí se účastnila celá osada, srpem
s čepelí z ryzího zlata ho sbíral druid a žreci obětovali bohům mladé
býky .
Obřad popsaný latinským autorem Pliniem Secundem, je dobře známý. Obraz starého druida se
zlatým srpem patří mezi tradiční zobrazování galských zvyků. Podobné obřady se konaly i při sbě-
ru jiných posvátných rostlin.
Větvička jmelí se o vánocích zavěšuje i v našich
domácnostech.
Mám radši přírodní něž pozlacené.
Vánoční sen se zdá
za oknem sníh a mráz
probudí náhle hvězdy pád
tu dětskou touhu co je
v nás
Zvonky zvoní, stromky voní
bílé nebe, sníh padá
za komínem pták se krčí
mráz mu leze pod křídla
zkoušíš chytit vločku sněhu
v dlani se ti roztekla
kdo k nám přijde na
návštěvu
rybu máma upekla
Někdo seká díru v ledu
jiný háže bačkoru
další krájí jabko
v půli
mete drobky ze stolu
půlnoc bije, píseň zazní
nad střechami z kostela
svátky klidu každý slaví
zloba světa zmizela
Vánoční den nastává
blátem se těžce prodíráš
smutně se kapr zadívá
hodiny prázdné počítáš
Písnička je jedna
z mnoha, které napsal táta před léty, když nacvičoval vánoční vystoupení s
dětmi.
Vyprávěl mi, že za komoušů
nesměli zpívat koledy a tak skládal o vánocích, vánočních zvycích a
Kristovi vlastní písničky.
Chystáme vydání CD s archivními nahrávkami, kde budou i tyto písně
zpívané dětmi z dětského domova