MÝTY A LEGENDY : POSVÁTNÉ JMELÍ   / Galie /

 

         Jmelí nečerpá svůj život ze země, nevyhledává slunce a kvete tehdy, když všechno ostatní rostlinstvo spí. Proto ho Galové odjakživa považovali za posla z onoho světa, který patří bohům a mrtvým. Roste na bezvládných větvích a pro Galy je důkazem, že i smrt může zrodit život, že je naděje v život na „onom světě“, jehož existenci jim druidové stále připomínali. Obřadu sbírání jmelí se účastnila celá osada, srpem s čepelí z ryzího zlata ho sbíral druid a žreci obětovali bohům mladé býky .

 

  Obřad popsaný latinským autorem  Pliniem Secundem,  je dobře známý.  Obraz starého druida se 

  zlatým srpem patří mezi tradiční zobrazování galských zvyků. Podobné obřady se konaly i při sbě-

  ru jiných posvátných rostlin.

 

                  Větvička jmelí se o vánocích zavěšuje i v našich domácnostech.

                  Mám radši přírodní něž pozlacené.

 

                                          VÁNOČNÍ PÍSNIČKA : VÁNOČNÍ SEN

 

Vánoční sen se zdá

za oknem sníh a mráz

probudí náhle hvězdy pád

tu dětskou touhu co je v nás

 

Zvonky zvoní, stromky voní

bílé nebe, sníh padá

za komínem pták se krčí

mráz mu leze pod křídla

zkoušíš chytit vločku sněhu

v dlani se ti roztekla

kdo k nám přijde na návštěvu

rybu máma upekla

 

Někdo seká díru v ledu

jiný háže bačkoru

další krájí jabko v půli

mete drobky ze stolu

půlnoc bije, píseň zazní

nad střechami z kostela

svátky klidu každý slaví

zloba světa zmizela

 

Vánoční den nastává

blátem se těžce prodíráš

smutně se kapr zadívá

hodiny prázdné počítáš

 

Písnička je jedna z mnoha, které napsal táta před léty, když nacvičoval vánoční vystoupení s dětmi.

Vyprávěl mi, že za komoušů nesměli zpívat koledy a tak skládal o vánocích, vánočních zvycích a

Kristovi vlastní písničky. Chystáme vydání CD s archivními nahrávkami, kde budou i tyto písně

  zpívané dětmi z dětského domova

 

                 ZPĚT NA ČASOPIS    ZPĚT NA DOMOVSKOU STRÁNKU   TÁTOVA HUDBA