LITERATURA - TISÍC A JEDNA NOC  

Na dalších stránkách se dočtete konec příběhu ‘Alího Ḳáhirského, z příběhů Šahrazádiných, jež nyní také chodí na Českém Rozhlase III Vltava, a to ve 23:00, kdy vysílají celý cyklus v podání herců Hany Macuichové a Josefa Somra.

VYPRAVOVÁNÍ O KUPCI ‘ALÍM ḲÁHIRSKÉM /část druhá/

Když pak nastala noc sedmadvacátá po čtyřsté, pravila Šahrazád: »Došla mne zvěst, ó šťastný králi, že manželka ‘Alího Ḳáhirského, syna Ḥasana Klenotníka, když se k ní vrátil její manžel , nemaje nic, se vydala ke svým soudedům, aby vyžádala něco, co by pojedli toho dne.

I odebrala se k jedné ženě, kterou znala ve dřívějších dnech. Když k ní vešla a ona zřela její stav, vstala a přijala ji s uvítáním, dala se do pláče a pravila jí: ‚Co vás postihlo?‘ I vypravovala jí všecko, co pošlo od jejího manžela. ‚Buď vítána s pozdravem jako doma,‘ děla jí, ‚všecko, co budeš potřebovat, žádej ode mne bez náhrady.‘ I řekla jí: ‚Nechť tě odmění dobrým.‘ Potom jí ta žena dala, co dostačilo jí a její rodině jako zásoba na plný měsíc. Ona to vzala a odebrala se do svého obydlí. Když ji její manžel uzřel, dal se do pláče a optal se jí: ‚Odkud to máš?‘ - ‚Od té a té,‘ odvětila mu, ‚neboť ona, když jsem jí pověděla, co se nám stalo, neskrblila ničím.

Poté vyšel ‘Alí, nevěda, kam by měl zamíří, a když vyšel, zřel v přístavu loď, jež se chystala na cestu do Dimjátu. I vstoupil na ni a plul na ní, až dorazil do Dimjátu a tam vystoupil, nevěda kam půjde.

I vyšel z domu jednoho kupce, jenž mu dal najít a dorazil až k lodi, jež plula do Sýrie až dorazil do Damašku. Tam nalezl svého přítele a s tím později vypravil se s karavanou do Bagdádu. I přepadli je na cestě loupeživí kočovníci a vše jim ukradli a ‘Alí poté odešel do Bagdádu a dorazil k němu při západu slunce. Přemluvil strážce, zavírající bránu, aby jej nechali u sebe přespat. I udělali to proň a nechali jej u sebe.

Druhého dne jej jeden ze strážců bran zavedl k jednomu kupci bagdádskému, a tomu ‘Alí vyprávěl svůj příběh. Poté mu ten kupec dal na výběr ze tří domů, ale jemu se líbil jiný, ale otrok, jenž doprovázel ‘Alího místo onoho kupce, jej varoval, že je obýván džinny. Avšak ‘Alí pravil: ‚Líbí se mi tento, dej mi od něho klíč.‘ I pravil ten otrok: ‚Nedám ti jej, dokud se nedomluvím se svým pánem…‘«

Když pak nastala noc osmadvacátá po čtyřsté, pravila: »Došla mne zvěst, ó šťastný králi, že ten otrok se i s ‘Alím odebral za svým pánem a řekl mu, že ‘Alí chce bydleti pouze v onom velkém domě z džinny. Po dlouhém přemlouvání mu ten kupec dal dům obývaný džinny a ‘Alí v něm vykonal omývání, pomodlil se a posléze mu onen otrok přinesl večeři, lampu, voskovici, dva svícny, umyvadlo, konvici a džbánek  a potom jej opustil a odebral se do domu svého pána.

I chtěl se odebrat ku spánku, když tu se setkal s jedním z džinnů a ten když od něho zvěděl, že jest ‘Alí k%áhirský, pravil mu: ‚To jest výtečně, již dlouhou dobu hledáme tebe, neboť pro tebe máme toto zlato,i vysypal nań mnoho zlata až se naplnila síň, v níž byli a ten ‘ifrít pokračoval v řeči: ‚A máš ještě jeden poklad v zemi Jamanské a ten ti také přinesu, dá-li Al-Iláh.‘

Když džinn odešel, pátral ‘Alí, kam by schoval to zlato, jež naň ten ‘ifrít sesypal. I odsunul jednu mramorovou desku a za tou se objevily dveře. I vešel do podzemí a tam našel mnoho měšců a do těch dával to zlato, až je naplnil všechny a ty uschoval v té místnosti za dveřmi a dal tu desku na její místo a posadil se na lavici za dveřmi.

Zatímco takto seděl, někdo k němu vešel a byl to otrok toho kupce. Jakmile ten otrok zřel, že tam sedí, vrátil se ke svému pánu…«

Když pak nastala noc devětadvacátá po čtyřsté, pravila: »Došla mne zvěst, ó šťastný králi, že ten otrok se vrátil spěšně ke svému pánu. Když k němu dospěl, spravil jej o tom, že ‘Alí není mrtev.

Otrokův pán se rozveselil a odebral se do onoho domu za ‘Alím. ‘Alí však zalhal, co se mu stalo a řekl svému hostu, tomu kupci: ‚Ne, neviděl jsem zde ‘ifrítů.‘ Pán domu se rozradostnil a dal mu mamlúky, otroky, otrokyně a koberce. Otroci zametli dům a krásně jej vyzdobili. A zůstali u něho tři mamlúci, tři otroci a tři černé otrokyně a ostatní odešli.

Když uplynuly tři dny, dostavil se ten džinn a spravil ‘Alího o tom, že k němu již spěje poklad ze
země Jamanské, jenž má podobu zboží, otroků, mamlúků a zboží kupeckého. I vypravil se s kupci za město a kráčeli proti té karavaně.

Pak se ta karavana odebrala do jeho domu a kupci se rozešli po svých obchodech…«

Když pak nastala noc naplňující třicítku, pravila: »Došla mne zvěst, ó šťastný králi, že když se kupci rozešli po svých obchodech, takže ta karavana složila náklad a uložily je do skladišť.

A ‘Alí seděl s majitelem domu, v němž přebýval, až do jedné třetiny noci. Poté ukončili své posezení a domácí pán odešel. A k ‘Alímu dorazila jeho rodina a on před ni vystoupil a vyprávěl jim celý svůj příběh a oni mu vyprávěli svůj.

Poté si najal obchod na trhu kupeckém a počal prodávati z těch nákladů, až se z něho stal nejváženější kupec ve městě Bagdádu. I uslyšel o ně zpráv i Bagdádský král, i poslal k němu posla a ten přišel k ‘Alímu a řekl mu: ‚Vyhov králi, neboť si tě žádá.‘ - ‚Vykonám,‘ pravil ‘Alí a vzal jako dar pro krále čtyři zlaté podnosy, naplněné drahokamy a vzácnými kovy, a vzal ty podnosy a odebral se ke králi. I řekl mu král, když se ‘Alí dostavil: ‚Kupče, poctil jsi naši zem.‘ - ‚Ó králi,‘ děl mu ‘Alí, ‚sluha ti přinesl dar a doufá od tebe, že jej přijmeš.‘ Poté postavil ty podnosy před něho. Král pak odkryl z nich šátky přes ně hozené. I podivil se král tomu daru a pravil ‘Alímu: ‚Tvůj dar přijímám a dá-li Al-Iláh, odměním se ti stejným. ‘Alí poté zulíbal jeho nohy a odešel. Poté král zavolal velmože své říše a otázal se jich, kolik se ucházelo králů o jeho dceru. I odvětili mu všichni jednohlasně: ‚Mnozí.‘ On pak na ně pohlédl a pravil: ‚Prosím Al-Iláha o dobré vniknutí, mám-li provdat svou dceru za tohoto kupce. Co říkáte?‘ - ‚Budiž, jak myslíš.‘

Ráno se král odebral do svého dívánu a rozkázal přivést ‘Alího a všechny kupce bagdádské. Když všichni pozvaní stanuli před králem, rozkázal jim, aby se posadili a hnedle poté byl přiveden soudce dívánu a král mu nařídil, nechť sepíše svatební smlouvu s jeho dcerou a ‘Alím. ‘Alí však namítal: ‚Odpuštění, vládče náš, nesluší se, abych se já stal zetěm královským.‘ - ‚Již nejsi pouze kupcem, ale náleží ti také vezírství.‘ Když ‘Alí přijal vezírství, nabídl králi, nechať oddá se svou dcerou jeho syna. Král souhlasil a poslal pro jeho syna. I oddali jeho syna Ḥasana  z dcerou královskou Husnalvudžúdou…«

Když pak nastala noc jednatřicátá, pravila: »Došla mne zvěst, ó šťastný králi, že po několika týdnech přepadla krále churavost. Zavolal tedy velmože své říše a pravil jim: ‚Přepadla mne nejspíše smrtelná nemoc a zavolal jsem vás, ježto se chci s vámi o něčem poraditi.‘ I zeptali se jej, co potřebuje a pravil: ‚Mám strach, že zemru a zajímáme mne, koho byste dosadili na můj trůn?‘ I řekli mu, že by naň dosadili Ḥasana, manžela Husnalvudžúdy.

A zanedlouho zhynul král a bylo mu dopřáno lehkého odpočinku. I pochovali jej a přednášeli nad ním Kúr’án po celých čtyřicet dnů.

A král Ḥasan, syn vezírův, se stal samostatným v královské hodnosti, i radovali se z něho poddaní a všechny jeho dny byli plny veselí. A jeho otec byl neustále jeho vezírem, sedícím po jeho pravici a Ḥasan přidělil ještě jednomu muži vezírství a ten druhý vezír seděl stále po jeho levici.

A poměry se upravily a on zůstal jako král v Bagdádu dlouhou dobu a byl obdařen ze své ženy Husnalvudžúdy třemi dětmi mužského pohlaví. Ti podědili po něm království a byli v nejblahobytnějším žití, až na ně přišla rozkoší ničitelka a shromáždění rozlučovatelka. Sláva tomu, jenž svou rukou věčně kraluje a Svou rukou rozlučuje i spojuje!

Zpět na časopis