Příroda

Pár základních poznatkù o nosorožci tuponosém

Nosorožec tuponosý (Caratotherium simum) je vedle slona druhým největším suchozemským savcem. Délka těla od

čenichu až po kořen ocasu je 350 až 430 cm, výška k kohoutku 160 až 180 cm. Hmotnost se pohybuje kolem 3 200 až

3 600 kg. Od nosorožce dvourohého se tuponosý liší nejen hmotností a rozměry, ale i dalšími znaky. Má sice také dva

rohy, ale přední roh má širší základnu a je vpředu zploštělý. Přední roh měří v průměru 50 až 90 cm, zadní roh je kratší,

až 50 cm dlouhý. Horní pysk je čtvercovitý, takže tlama je široká a rovná. Z tohoto faktu je odvozen i latinský název dru-

hu (simus = ploskonosý). Anglický název „white rhinoceros“ nepochází ze zbarvení zvířete, které vůbec není bílé, ale

šedé, a pokud se nosorožec často vyvaluje v bahně, pak zabarvení odpovídá barvě bahna. Dalším typickým znakem je

hrb v oblasti lopatek, který je zvlášť nápadný v okamžiku, kdy zvíře zvedne hlavu. Nosorožec tuponosý nese většinou

hlavu nízko při zemi, jen v okamžiku vzrušení ji drží vodorovně s osou těla. Hlava je velmi masivní, velká a hranatá.

Areál druhu je rozdělen na dvě části a zahrnuje jednak severozápadní Ugandu, Zair a jižní Súdán, nebo jižní Afriku.Po-

pulace v Ugandě vyla popsána jako samostatný poddruh C. simum cottoni. Biotopem nosorožce tuponosého jsou trav-

naté savany, kde se jako typický spásač živí travinnou vegetací. Při pastvě mu výborně vypomáhá příčně postavený hor-

ní pysk.

Žije samotářsky, nebo můžeme vidět samici i s mládětem. Většinu dne se pase, denně

vyhledává vodu, jejíž zdroj, menší i větší řeky nebo bažiny, musí být součástí jeho

teritoria. Tam se chodí nejen napít, ale s oblibou uléhá do bahna a tráví tam dlouhé

hodiny.

Stejně jako jiné druhy nosorožců špatně vidí a má naopak výborný sluch. Na rozdíl

od nosorožce dvourohého však neútočí, dokud není vydrážděn. Jeho trus je podoben

trusu koňskému, odkládá ho stále na stejná místa a zadníma nohama rozhazuje po oko-

lí.fSamice rodí po 17 až 18ti měsících březosti jedno mládě. Po dosažení dospělosti

ve 4. až 5. roce bývá gravidní jen každé 3 až 4 roky. To je jednou z hlavních příčin,

proč jsou i přes přísnou ochranu počty nosorožce tuponosého dnes kriticky nízké.

podle knihy Savci - Aventinum 1997