MÁ MODELOVÁ ŽELEZNICE
Má železnice je rozměru N, což je druhý nejmenší typ, krom již zcela miniaturního Z. Nepotrpím si na přelidněná města s vilami, hotely a velkými nádražími, u nichž často nacházíme malé bufety, ale více se mi líbí divé krajiny, kterak tomu u mé železnice také proto jest. Scenerii kraje doplňuje krásné pozadí s barvami od východu slunce po noční hvězdnatou oblohu. V místech zeleně krajina je posypána rozličně tónovanými zelenými posypy a též i žlutými a hnědými, jakožto cestičky, spojující jednotlivé usedlosti a budovy. Stromy jehličnaté i listnaté, druhů rozličných, strmí v nížině i pnou se skalisky.
Vlaky jezdí po třech okruzích, ale pouze dva z nich jsou propojeny vyhybkami - třetí okruh, s vlastním ovládáním a napájením, je sestřin. Na vnitřním okruhu se nachází dlouhý tunel, vlastnoručně vypálený pájkou do polystyrénu, a též jeden menší. Nejhonosnější a největší budova, zdobící krajinu je starodávný hrad na skále. Proti němu je zas příkopem vodním obklopen a střežen zámeček s lovnou oborou. V pahorcích nechybí ani ovčák s ovcemi a psem. Také koně se zde najdou na pastvinách, krávy a jeleni s laněmi též. Jeleni zápasí v říji či za noci se marně ukrývají před lovci, číhajícími na posedu.
Nádražíčko zde vystavěno je malé, slouží zároveň jako dopravní i nákladní. Vlak projíždí kolem kostela, před nímž dlí mniši v hnědých hábitech. Nejtlustší z nich se honosí svým břichem na malém kopečku, zatím co jiný se modlí u miniaturního křížku. Asi mnoho zhřešil a teď si to u Pánaboha žehlí. Všechny budovy také mají vnitřní osvětlení, historické památky navíc i venkovní, a to dokonce barevné. V kraji se také najde starý vodní mlýn, poháněný pomocí vody hnané korytem, vedoucím z hor. Jeho mlynář je seschlý, mnohé již pamatující dědula. Na skalách se toulají nefialové krávy, a mládenec, spějící as ku své milené, přechází po nebezpečném mostě nad propastí. Snad ho modlitby mnichů uchrání a nespadne do hlubin. Jiní neopatrníci či stářím sešlí obyvatelé spí svůj věčný spánek na malém hřbitůvku u vesnického kostelíka. Na louce před kostelíkem odehrávají se i události radostné, jako kupříkladu svatby. Na strmé skále, z obou stran obklopující zatáčku dráhy, se až na vrcholu nachází dřevěný srub, k němuž snad ani není možno se dostati. Přesto však v něm každého večera plápolá oheň ve starém krbu a probleskuje okenicemi i škvírami v sešlé střeše.
Nejkrásnější pohled je však na krajinu za šera, neboť všechna světla, okna budov, osvětlení a reflektory vlaků vynikají, stejně jako soustava propojených semaforů. Před půlnocí, odbíjenou kostelními a chrámovými hodinami, stále ještě plane světélko v nejvyšší komůrce hradní věže. Nejspíše se kastelán probírá letitými kronikami. Nejúchvatnější jest však pohled na stíny, jež vrhají nasvícené budovy a také na pohyblivé stíny vlaků, krajem se řítících...
ZPĚT NA NĚCO O MNĚ ZPĚT NA STRÁNKU PETRA HEJNY ZPĚT NA č.27
© Petr Hejna ml. 2002
