TIP NA VÝLET: Kašperk, Vydra
Stavba hradu započala r. 1356 na příkaz
Karla IV. Sloužil k ostraze staré obchodní stezky i blízkých nalezišť
zlata. V r. 1617 koupili pustnoucí Kašperk měšťané z blízkých
Kašperských Hor, nestarali se však o něj a tak po roce 1655 se začal
rozpadat. Zdi hradu v sobě údajně skrývají čarovné bytosti a duchy /ďábla,
bludného rytíře, tajemnou ženu, černého psa s ohnivýma očima/.
I
toto léto, jako každé, jsme byli na mnoho výletech, nejhezčí z nich však
byla výprava na hrad Kašperk. Putovali jsme krásnou šumavskou krajinou plnou
potoků a chutných hub. Nejdříve ze všeho jsme jeli k soutoku Vydry a Křemelné
do Čeňkovy pily. Někteří z vás to možná již vědí, ale soutokem těchto
dvou řek vzniká kdys zlatodárná řeka Otava, protékající také městem Písek,
u kterého máme chalupu ve vísce zvané Třebkov. Při soutoku se nacházejí
také tři smrky, které zasadil Bedřich Smetana. Na toku Vydry jsem pořídil
pár fotografií a vydal jsem se dál, dál již na Kašperk.
Když
jsme pod hrad doputovali, měli jsme smůlu. Bylo zrovna pondělí a bylo zavřeno
stejně, jako na jiných památkách. Nás to ale neodradilo a ku hradu jsme se
stejně vydali. Naštěstí jsme se však shodou náhod dostali na nádvoří
hradu. Byl tam hezký výhled, ale mnohem krásnější byl z Pustého hrádku,
který se nachází na vedlejším vrcholu, půl km od Kašperku. Pustý hrádek
ke Kašperku patří. Z hrádku, kde zbyla pouze jedna zeď, byl
doopravdy čarokrásný výhled na vrcholy kopců, podhůří a na město Kašperské
Hory. Zde jsem také pořídil také několik fotografií.
Krásná
je také noční nálada Šumavy. Spali jsme vedle průzračného horního toku
řeky, rozdělali jsme si oheň a uvařili omáčku z praváků a vzácných
kozáků borových, které jsem našel doopravdy pod borovicemi. Toho večera
jsme pozorovali Perseidy a fotili hvězdy. Což je jeden z mých mnoha dalších
koníčků. Ráno jsme vstal, opět rozdělal oheň a z borůvkových a
malinových listů jsem uvařil odvar a opekl rohlíky na rozžhavených
kamenech, zatímco táta dospával.
Jediné, co Šumavu hyzdí jsou prodejné
ženy, které u hranic postávají v počtu hojném na kilometr. Jsou totiž
navíc většinou dosti ošklivé, barvy pleti snědé a stáří neurčitého.
Každému tento sic daleký, avšak krásný a příjemný výlet doporučuji.
