ZÁLESÁKŮV ZÁPISNÍK

ZÁLESÁKŮV ZÁPISNÍK

Kapitola pátá: úvazy & uzly

Každý námořník vám o uzlech řekne, že je to velké umění. Potvrdili by to námořníci všech dob a všech rovnoběžek a budiž sláva člověku, jehož napadlo spojit dvě liány či zvířecí šlachy, a nahradit tak spoustu jiných pomůcek. Vázání uzlů je zajímavá dovednost a jsou k ní zapotřebí pouze čtyři věci, a to provaz, dobrá paměť, šikovné prsty a chytrá hlava. Uzly vážeme většinou ze dvou důvodů: pro nějaký praktický účel, nebo pro výcvik paměti a smyslu pro skládání tvarů v účelné celky. Jestli se chceš naučit uvazovat uzly, bude ti nejlépe ku potřebě asi tak deset milimetrů silné lano, neboť tkanička a tenké špagáty jsou k ničemu, pletou se ti do prstů a nic z nich neuvážeš.

V každém uzlu, jednoduchém i složitém, musíme nejdřív rozeznat základní tvarové, z kterých při vázání vznikal. Postup vázání neznámého uzlu totiž objevíme tím, že jej opatrně uvolňujeme a hledáme prvky, z kterých byl složen. V tom je totiž celý vtip uzlařského umění.

Na volném provaze rozeznáváme tři části: pevný konec (tím provaz držíš), pevnou část (díl provazu mezi oběma rukama) a volný konec (provaz jím končí). Když je příliš dlouhý, navine se v závitech do levé ruky a tomu se říká zásoba. Kdybychom si provaz takto nerozdělili, nevyznáme se ve vázání. Než zahájíš uzlařský výcvik, zaujmi základní postoj: pevný konec držíš v pravé ruce, mezi oběma rukama máš pevnou část, z které budeš vázat, a volný konec ti splývá z levé ruky uzly mají svou abecedu (základní tvarové prvky). Ohnutím konce provazu vznikne první a nejjednodušší: ohyb. Zapamatuj si jeho čtyři základní polohy, měřené podle toho, kterým směrem ohýbáme (levý ohyb a pravý ohyb) a kam potom míří pevný konec, k tobě nebo od tebe. Přeložením konce ohybu nad pevnou část provazu nebo pod ni, doprava nebo doleva, vznikne druhý základní prvek: závit. Také u toho musíme rozlišovat různé polohy: pravý závit a levý závit, buď vrchní, nebo spodní. Mohli bychom rozlišit další skupinu poloh závitu, s pevným koncem vedeným vodorovně vpravo nebo vlevo, ale v praktickém vázání uzlů to nerozhoduje. Dá to dost práce a přemýšlení správně, správně vidět tyto tvary.

Několik uzlů vážeme ze zvyku a zpaměti, jakým je kupříkladu zavazování tkaniček. Byli i v historii lidé, kteří měli problémy s uzly. Například slavný macedonský král Alexandr Veliký, který, když došel na svém tažení až do chrámu, kde byl na voze, zasvěceném bohu Diovi, proslulý gordický uzel. Spojoval oj a jařmo, byl velmi složitý a důmyslný. Alexandr se o prvky nestaral a rozťal uzel mečem, vyprávělo se totiž, že bude pánem světa ten, kdo jej rozváže. Dobyl země na Blízkém východě, Egypt, Palestinu, Persii a část pohádkové Indie, ale světapánem se nestal jen proto, že používal meče a ne důmyslu. S uzly je to stejné, když neznáme jejich základ a vznik, uvážeme uzel jiný, nebo neuvážeme nic. Neznámé vazby musíme pomalu roztahovat kupříkladu tenkým dřevěným kolíkem či kovovým bodcem. Objevené prvky vázání si nakreslíme, a zpětným postupem zase uzel uvážeme. Pro nepozorné, povrchní a nedůtklivé lidi tento duševní sport rozhodně není vhodný, neboť prvky ještě pokračují: prostrčíš-li závitem pevný konec, vznikne uzavřený závit, který zase můžeme vázat jako svrchní nebo spodní, podle toho, jak provaz zkřížíme. Zatažením uzavřeného závitu vznikne nejjednodušší uzel: očko.

Velmi zajímavým uzlem je lodní smyčka. Znali ji plavci všech věků pro znamenitou vlastnost - když zvolíte správnou sílu motouzu, provazu či lana, nesklouzne ani po hladké tyči a tím pevněji drží, čím víc je zatížena v tahu. Vyvážeme ji právě tak z jemné nitě na tenké jehle, jako z přístavního lana. Jsou to dva závity, položené vedle sebe nebo nad sebou. Na spodním ohybu prochází provaz střídavě. Lodní smyčku - správněji spíše dvojsmyčku - někdy ji nahazujeme a někdy uvazujeme, to když nemáme k přístavnímu pilíři nebo k tyči přístup shoda. Ovázat ji musíme do železného kruhu. Lodní smyčku musíme nahodit z provazu, ležícího na zemi, a zdvihnout ji ze země. Je to jednoduché - jakmile se to jen jednou povede, povede se to již vždy. Polož provaz na zem, levou rukou přetoč palcem po směru hodinových ručiček, až je hřbetem dolů, pravou nech dlaní nahoru a palcem vpravo, vezmi provaz do dlaní. Pak ruce narovnej a složíš lodní smyčku.

Někdy potřebuješ pevnou smyčku, která nepovolí v tahu, nestáhne se, nezmenší se - poslouží ti jediný uzel, zvaný dračí smyčka. Na všech lodních palubách se jí říká baulajn nebo Bowline. Název dračí smyčka má důležitý význam! Postupy vázání někdy zapomeneme. Víš, jak hotový uzel vypadá, ale nevíš, jak se zakládá a váže. Na správném uzlu často závisí lidsky život.

Postup vázání: ze zásoby provazu si připravíš v levé ruce závit, to je jezero. U jezera (jako v pohádce, která se k tomuto uzlu vypráví) sedí princezna a v jezeře žije pod vodou drak - pevný konec provazu, držený v pravé ruce. Drak vystrčí hlavu z jezera a chce princeznu uchvátit. V tom přicválá rytíř (ohyb pevné části provazu, zdvižený levou rukou) a chce se na draka vrhnout. Drak rytíře obtočí a chce ho stáhnout do jezera, do závitu. Rytíř se však nedá a táhne opačným směrem a uvážou dračí smyčku. Zase tu platí, že když jednou pochopíš, už nezapomeneš.

Jak krátit lana:

Nožem nikdy nekrať provazy, drahá konopná lana jsou drahá. Na menší kusy je rozdělujeme rozvážně a jen tehdy, budeme-li takový díl trvale potřebovat. Jinak, když chceme při nějaká příležitosti lano zkrátit, vyvážeme nějakou zkracovací vazbu. Nejznámější zkracovačkou je ovčí nožka. Pravou rukou přitahujeme zátěž a levou si nahodíme lodní smyčku stejným pohybem, jakým jsme se ji učili jednou zdvíhat ze země. Snadno ji složíme z provazu, který není zatížen v tahu. Tvar je tak jednoduchý, že se nemusí popisovat. Když je provaz upoután, nese břemeno nebo připojuje větrem nadutou plachtu; pak není vyvázání snadné. Lodní smyčku přidržíme dvěma prsty pravé ruky a přidáme k ní ještě jeden závit. Prostřední ze tří závitů protáhneme ukazováčky obou rukou do závitů krajních, jejich ohyby chytneme palci a zatáhneme zkracovačkou. Můžeme nahodit i více závitů a všechny vnitřní protáhnout do obou krajních. Utažením konců se zkratka zpevní, vejde se do ní i třeba několik metrů provazu. Vodáci dobře znají pomoce, zkratky slabších šňůr; tak se dočasně zkrátí příliš dlouhé provazy stanových pláten.

Provazová výzbroj:

Často možná slyšíš od někoho slova: „Nemáte tady nějaký provaz?“. Nějakým provazem se potom zavěsí do vleku porouchaný automobil, který se na nejbližším kopci utrhne a někoho zabije. Nějaké provazy jsou příčinou těžkých úrazů nejen v dopravě zboží, v lesní těžbě, ale i v neodborných pokusech horolezectví atd.Ušlechtilá lana (nad průměr půldruhého centimetru) a lanka (od šesti milimetrů) jsou vyrobena z jakostního konopí. Na lodích se osvědčila manilská příze a sisal. Jsou lana z banánového lýka, z různých přírodních i umělých vláken, drátěná i kombinovaná. Konopný provaz je v řezu lesklý a lehce klouže v ruce, i když je namočený. Prudkým trhem se někdy tzv. přesekne, proto není vhodný k horolezectví a tam, kde naráží na ostré hrany. Tlustá lodní lana bývají ze sisalu, z agávových vláken, vzdorující hnilobě. Z bavlny nebo z kožených pásků pleteme lasa a provazy na dobytek. U lana si musíme dávat také pozor na jeho tloušťku. Prohlédneme je kus po kuse, než mu svěříme nebezpečný náklad. S provaznickým materiálem se často zachází jako právě s nějakými provazy. Válejí se po zemi, moknou, hnijí, šlape se po nich, vniká do nich prach, rez a písek. Nevysušené, mokré provazy právě tak jako impregnované a napouštěné proti hnití, mají sníženou nosnost. Při tahu přes ostré hrany podložíme lano válečky, obalíme je hadrem, aby se nedřelo. Na kmeni stromu, kolem kterého musíme upravit nějaký závlek, sloupneme prstenec kůry, lano tím pádem klouže po vlhké ploše spodního lýka. Nejvyššímu napětí provazu se říká drát, mez pevnosti se pak už nesmí překročit. Nový provaz vymneme a vyšleháme, aby zvláčněl, můžeme ho mírně napustit lojem. Kus loje vložíme do hadru a třeme (pouze jedním směrem) až se lano tzv. napije. Konec všech lan zakoncujeme, to značí zajistíme je proti rozplétání.

V nouzi se dá provaz nahradit také šlachou, strunou, lýkem, mokrým tenkým kořenem nebo si stočíme houžev, čerstvé pruhy, skroucené nad ohněm nebo v páře.

Malý přídavek - Morseova abeceda

Morseova abeceda je složena z dlouhých a krátkých signálů, viditelných nebo slyšitelných. Můžeme si je zapamatovat pomocí pomocných slovíček s krátkými a dlouhými slabikami. Signalizuje se mnohými způsoby: světelnými signály, kouřem, rukama (jedna natažená paže tečka, obě natažené čárka) a mnohé další způsoby.

.- akát (a)

-… býložravec (b)

-.-. císař káže (c)

-.. dálava (d)