LITERATURA - TISÍC A JEDNA NOC

Všem vám je jistě známo jméno Šahrazád. Méně známá jsou však jména jako Dunjazád, Šahrijár či Šáhzamán těm, kdo tyto knihy nečetli. Přesto se jedná o nejhlavnější postavy příběhu. Dunjazád je sestra Šahrazádina; Šahrijár je král, jemuž vypráví po tisíc a jednu noc příběhy a Šáhzamán je bratr krále Šahrijára.

Každý však alespoň slyšel zmínku o těchto arabských lidových pohádkách, vyprávěných nejdříve vypravěči a později zaznamenaných. První výtisk byl vydán roku 1279 Bulackým tiskem. Mnohé z příběhů Tisíce a jedné noci byli také zpracovány do podob knižních či rozhlasových. Kupříkladu: ‘Alá’addín a kouzelná lampa, O slepém ‘Abdalláhovi, O ebenovém koni, ‘Alí’baba a čtyřicet loupežníků, O Sindibádu námořním, O lazebníku Abú Sírovi a barvíři Abú Kírovi a další. Mnozí autoři se inspirovali tímto dlouhým dílem a sepisovali a přepisovali tyto příběhy do jiných podob. Pro ty z vás, kteří málo čtou, to nebude to pravé, neboť nové vydaní čítá skoro 3000 stránek. Tato kniha obsahuje mnoho dlouhých, ale i krátkých příběhů. Nejvíce je v nich zaměřován chalífa Hárún ar-Rašíd, o němž se vypráví mnoho příběhů. Také jazyk, jímž jsou tyto knihy psány, by pro některé z vás mohl být obtížný. Jsou používány přechodníky a staré výrazy. Příběhy, jež jsou přepisovány, se nezabývají jako mnohé z Tisíce a jedné noci náboženstvím, jak tomu často bývá. Je často naráženo na Korán (Kur’án) a nepřátelství mezi křesťany a muslimy. Je také často zmiňován jejich bůh Alláh (Al-Iláh) a jeho uctívání. Velmi často je citována formule „Ve jménu Muhammadově, nechť žehná mu Al-Iláh a dá mu pokoj“. Pravidelně se objevují podivní lidé a také džinnové (‘ifrítové).

Ten, kdo si přečte Tisíc a jednu noc, najde porozumění a moudrost. Je v ní často také pojednáváno o astronomii a astrologii a jiných vědách. Každý, kdo nahlédne do Tisíce a jedné noci si doplní slovní zásobu a pozná kouzlo Orientu.

A jak se to vůbec tehdy seběhlo, co bylo příčinou příběhů Šahrazádiných? To se dočtete na následujících řádkách.

Soubor začíná vypravováním o Šáhzamánovi, kterak zatoužil navštíviti svého bratra. I poslal svého vezíra za svým bratrem Šahrijárem, aby jej upozornil, že přijede. Ten se vrátil ze zprávou, že Šahrijár může svého bratra navštíviti. Ještě toho večera Šáhzamán vyrazil směrem ke svému bratru. O půlnoci si vzpomněl, že nechal dárek pro Šahrijára v paláci. Navrátil se proň a tu nalezl svou ženu v objetí otroka. O zabil ji i onoho otroka a byv smuten a zkormoucen, dorazil ke svému bratru. Šáhzamán však zjistil, že jeho bratrovi se stalo něco horšího, než jemu. Jednoho dne se totiž díval do zahrady a žena jeho bratra vystoupila s otroky a otrokyněmi a milovala se s jedním otrokem, zatímco ostatní se milovali s těmi otrokyněmi. Když se to Šahrijár dozvěděl, předsevzali si, že se nevrátí dříve, než uvidí někoho, jemuž se stalo něco podobného, ba ještě horšího. Opustili zámek a zanedlouho dokráčeli k moři. Z toho vystoupil džinn s truhlou a tak se schovali. Onen džinn složil truhlu na zem, otevřel ji a z ní vyšla dívka. Poté džinn usnul a ona dívka zřela oba bratry a pokynula jim, nechť s ní souloží. Oni to po ostychu udělali a ona poté vyjmula kruh, na němž bylo 573 pečetních prstenů. Řekla bratrům, že každý majitel prstenu nasadil paroh tomu džinnovi a vyspal se s onou dívkou. Ona jim pak přikázala, aby jí dali své pečetní prsteny a oni poté odešli. Jakmile se toto událo, řekli si, že tomu džinnovi se stalo něco horšího, než jim samým. A tak se vrátili do svých měst a Šahrijár popravil svou manželku a ony otroky a otrokyně a poté si brával každého večera pannu, vzal jí panenství a ráno ji dal zabít. Nepřestal s tím po dobu tří let, až nebylo v jeho městě děvčete, schopného sňatku s ním. Když Šahrijár nakázal svému vezírovi (Šahrazádinu otci) aby mu přivedl podle jeho zvyku děvče, bloudil vezír městem, boje se krále. Když přišel domů, poznala jeho dcera, že má starosti. On jí vše vypověděl a ona se  nabídla, že se s králem oddá. Její otec nesouhlasil a vyprávěl jí poučný příběh, ale ona se nedala odradit a tak pokynula své sestře, nechť za ní přijde ke králi a požádá

Šahrijára, zdali Šahrazád může jako každého večera vyprávět příběh. Šahrijár souhlasil a tak Šahrazád počala po dobu tisíce a jedné noci vyprávět příběhy, jež byly dlouhé a nikdy nekončily se svítáním. Když Šahrazáda dokončila vyprávění, porodila tři syny a Šahrijár ji nechal na živu.

 Na ukázku zde představuji jeden z příběhů:

 VYPRAVOVÁNÍ O KUPCI ‘ALÍM ḲÁHIRSKÉM

 Vypravuje se mezi některými, že byl ve městě Ḳáhiře jeden kupec, jenž spoustu jmění měl, peněz a drahokamů, vzácných kovů a statků, jichž nebylo lze spočítat. A jmenoval se Ḥasan Klenotník Bagdádský. Al-Iláh jej obdařil hochem krásné tváře, vzrůstu souměrného, líce růžového, jenž měl dokonalost a líbeznost, rozkošnost i půvabnost. I přidělil mu jméno ‘Alí Ḳáhirský. Ḥasan jej dal učit Kur’ánu a vědění, výmluvnosti a písemnictví, takže se stal vynikajícím ve všech vědách. A v kupectví byl pod rukou svého otce.

Jednoho dne přepadla jeho otce nemoc a zhoršil se jeho stav, takže Ḥasan si byl jist, že zemře. I zavolal svého hocha…«

Když pak nastala noc pětadvacátá po čtyřsté, pravila Šahrazád: »Došla mne zvěst, ó šťastný králi, že Ḥasan k sobě povolal svého syna a pravil mu: ‚Hochu můj, na tomto světě vše hyne, ale onen svět nikdy nepomine, a každá duše okusí smrt. Nyní, hochu můj, se již blíží můj skon a chci ti učinit pořízení. Budeš-li jednati podle něho, budeš neustále bezpečen, šťasten, až se setkáš s Al-Iláhem - On je odpouštějící. Ale nebudeš-li jednati podle něho, pak tě přepadne přílišná tíseň a budeš litovat toho, co jsi zanedbal z mého pořízení.‘ I řekl mu ‘Alí: ‚Otče, jak bych neuposlechl a nejednal podle tvého pořízení při tom, že uposlechnu tebe je povinností pro mne a vyslechnout tvá slova je nutností pro mne?‘ Ḥasan pak mu pravil: ‚Hochu můj, já ti zůstavuji pozemky a celé čtvrti domů, zboží a peníze, jež nelze spočítat, takže kdybys vydával z toho každého dne pět set dínárů, neubude ti z toho nic. Avšak, hochu, přikazuji ti, aby ses bál Al-Iláha a následoval vyvoleného - nechť žehná mu Al-Iláh a dá mu pokoj - v tom, co se od něho dochovalo, co přikázal a zakázal v tvé sunně. A buď horlivý v konání dobrých skutků a prokazování laskavost. A přikazuji ti, aby sis hleděl chudých a ubohých, vykroutil se skrblictví a lakoty. A dohlížej na své služebnictvo a rodinu s vlídností a také na manželku, vždyť jest z dcer velmožů a je z tebe těhotná. Snad tě Al-Iláh z ní obdaří zbožným potomstvem.‘ A Ḥasan dával ‘Alímu neustále přikázání, plakal a říkal mu: ‚Hochu můj, prosím Al-Iláha, aby tě vysvobodil ze vší tísně, jež by tě přepadla.‘ I dal se ‘Alí do hořkého pláče a pravil otci: ‚Při Al-Iláhu, já se rozplývám v této řeči. Zdá se, jako bys pronášel slova loučícího se.‘ Na to mu Ḥasan odvětil: ‚Ano, hochu můj, nezapomeň tedy má přikázání!‘

Potom na Ḥasana dostavila chvíle předzvěděná. I pravil před smrtí svému synu: ‚Přibliž se ke mne, hochu můj!‘ I přiblížil se ‘Alí ke svému otci. On ho políbil a hnedle poté se mu oddělil duch od těla.

I přepadl ‘Alího nezměrný smutek po jeho otci, zdvihlo se naříkání v jeho domě a shromáždili se u něho druhové jeho otce. I pochovali jej a přednesli nad ním kousek Kur’ánu. Posléze se vrátili do jeho příbytku, projevili soustrast jeho synu ‘Alímu a každý odešel svou cestou.

A ‘Alí uspořádal svému otci shromáždění a přednešení celého Kur’ánu až do plných čtyřiceti dnů, zůstavaje doma, nevycházeje leč do modlitebny. A pátek co pátek navštěvoval svého mrtvého otce a neustále se modlil, přednášel Kur’án a sloužil Al-Iláhu po nějakou dobu, až k němu vešli jeho vrstevníci ze synů kupeckých, pozdravili jej a pravili mu: ‚Dokdy bude trvat tvůj smutek, v němž jsi, a dokdy budeš zanedbávat své zaměstnání, svůj obchod a styk s druhy?‘ A když k ‘Alímu vešli, byl s nimi i prokletý Iblís, našeptávaje jim. I lákali ‘Alího, aby šel s nimi na trh, a Iblís jej sváděl, aby jim vyhověl, až se s nimi dohodl, že vyjde s nimi z domu.«

Když pak nastala noc šestadvacátá po čtyřsté, pravila Šahrazád: »Došla mne zvěst, ó šťastný králi, že synové kupečtí přemluvili ‘Alího Ḳáhirského, až svolil a vyšel s nimi na tržiště. Když s ním vyšli, řekli mu: ‚Vsedni na mezkyni a odeber se s námi do té a té zahrady, abychom se v ní povyrazili a odešel od tebe zármutek a starost.‘ ‘Alí tedy vsedl na mezkyni, vzal s sebou černého otroka a odebral se se syny kupeckými do té zahrady.

Když se ocitli v zahradě, odešel jeden syn kupecký, uchystal oběd a přinesl jej do zahrady. i pojedli, bavili se seděli, hovoříce až do konce dne. Potom nasedli a odejeli, každý z nich se odebral do svého příbytku a strávil tam noc.

Jakmile nadešlo ráno, přišli synové kupečtí za ‘Alím a pravili mu: ‚Pojď s námi!‘ I optal se jich: ‚Kam?‘ - ‚Do té a té zahrady,‘ odvětili, ‚neboť je rozkošnější a krásnější, než ta prvá.‘ i nasedl ‘Alí a odebral se s nimi do té zahrady.

Když se ocitli v zahradě, odešel opět jeden z synů kupeckých opět přichystal oběd a přinesl jej do zahrady. A synové kupečtí přinesli opojné víno. I řekli mu: ‚Tohle je něco, co zahání smutek a přivozuje veselí.‘ I pil ‘Alí s nimi a setrvali v hovoru a pití až do konce dne. Poté se odebrali se svých příbytků.

Avšak ‘Alí Ḳáhirský měl závrať z vína, i vešel ke své manželce, jsa v tom stavu. Ona se jej otázala: ‚Co je ti, že jsi tak změněn?‘ - ‚My jsme dnes byli v rozkošné zahradě a zábavě,‘ odvětil, ‚avšak jeden z druhů nám přinesl nějakou tekutinu, moji druzi pak pili a já pil s nimi, i přepadla mne tato závrať.‘ Tu mu pravila jeho manželka: ‚Pane můj, což jsi zapomněl na přikázání svého otce? Vždyť jsi pil s nedobrými‘ Avšak on jí namítl: ‚Jsou z dětí kupeckých a nejsou podezřelí lidé. A jsou to jen lidé, jež mají rádi dobrou náladu a povyražení.‘

A byl neustále každý den se svými druhy, takto si počínaje, zatímco odebírali se z místa na místo, hodujíce a pijíce, až mu pravili: ‚Již je u konce, co na nás bylo, a došla řada na tebe.‘ I řekl jim ‘Alí Ḳáhirský: ‚Budete vítáni a jako doma!‘

A když nastalo ráno, dal přinést všecko, čeho ta věc vyžadovala z jídla a pití, několikrát tolik toho, co oni uchystali, vzal s sebou kuchaře, komorníky a kavárníky, odebrali se na ar-Raudu a k Nílské míře a zůstali tam plný měsíc při jídle a pití, naslouchání hudbě a vyrážení.

Když uplynul měsíc, zřel ‘Alí, že vydal spoustu peněz, jež činily značnou částku. Ale ten prokletý Iblís ho obloudil a řekl mu: ‚Kdybys každého dne vydal tolik, co jsi vydal, neubylo by z tvého jmění.‘ On se tedy nestaral o vydávání peněz a setrval při tom po dobu tří let, zatímco jeho manželka mu připomínala přikázání jeho otce Ḥasana. Ale on nevyslechl její řeč, až došlo všechno jmění, které měl v mincích. I jal se bráti z drahokamů a prodávati je a vydávati peníze za ně, až je promarnil. Poté počal prodávati domy a pozemky, až z nich nezbylo nic. Když pak došly, jal se prodávati dvorce a zahrady, až to vše bylo pryč a nezbylo mu nic, čím by vládl až na jeho dům, v němž žil. I prodal ten dům a vydával z jeho ceny. Poté přišel ten, jenž od něho koupil ten dům, a pravil mu: ‚Vyhlédni si nějaké místo, neboť já potřebuji svého domu!‘ I podíval se ‘Alí Ḳáhirský na sebe, ale nenalezl u sebe nic, co by vyžadovalo domu, kromě své ženy. A ta mu již porodila hocha a děvče. A u ‘Alího nezbylo již služebnictva, pouze on sám a jeho rodina. I vzal si světnici v jednom dvoře a bydlel v ní, ač dříve v blahobytu bydlíval a množstvím jmění oplýval.

Tu pravila mu jeho manželka: ‚Já jsem tě před tímto varovala a říkala jsem ti: „Zachovej přikázání svého otce!“ Ale ty jsi neposlechl mých slov. Není moci a není síly leč u Al-Iláha, vznešeného, nesmírného! A z čeho budou jísti naše děti? Vstaň tedy a obejdi své druhy, syny kupecké, snad ti dají něco, čeho bychom pojedli tohoto dne!‘ ‘Alí tedy vstal a odebral se ke svým druhům, ale každý, k němuž se odebral, skryl před ním svou tvář a dal mu slyšeti, co je odporné z řeči, jež působí bolest. Žádný z nich mu tedy nic nedal. I navrátil se, byv smuten, ke své manželce a pravil jí: ‚Nedali mi nic.‘ Jeho manželka šla tedy ke svým sousedům, aby vyžádala něco od nich…«

Jak to dopadlo s ‘Alím se snad již příště dozvíte. Je to nejkratší příběh, jenž jsem našel. Je velmi dlouhý, ale přeci znám i mnohem delší (třeba 200 – 500 stran).

Zpět na časopis

Přejít na pokračování