román - část třetí
Během
zpívání ĝystery měnily barvy - byly nejdříve temně fialové, následovala
světle tyrkysová, šedá, tajemná modrá, hlubokomořská zeleň a další
barvy. Pak začaly měnit tvary, spojovaly se do sebe a vytvářely strašidelné
a tajuplné shluky, bylo v nich rozeznat siluety zvířat a jiných neznámých
tvorů. Po dozpívání písně Aenleb zalistoval v tlusté knize se zažloutlými
stránkami, pokrytými záhadnými symboly, kterým rozuměl jenom on. Srovnával
podoby, vyobrazené ve svazku s tím, co on i užaslí svědkové obřadu
spatřili vznášet se nad kruhem, který se náhle vířivým pohybem odpoutal
od kamenné podlahy a vyletěl ven oknem, kde se prášek rozptýlil a byl
roznesen po celé říši krále Kassara.
Když
Aenleb vyhledal a porovnal stejné tvary, jako spatřil, řekl Sivetovi:
„Princi,
bohové mi ve znacích ukázali, že cesta pro tebe nebude nebezpečná a budeš
prý velmi potřebný. Ale jestli se princ Òr usadí v cizích krajích,
musí se jeho mladší bratr vrátit, aby přinesl dobré zprávy našemu městu.“
„Děkuji
ti, mocný Aenlebe, zpráva kterou ti bohové poslali, mě učinila šťastným,“
pronesl pln radosti Sivet, „ale netěší mne, že se musím vrátit zpět domů!“
„Buď
prozíravý, Sivete, a pomysli, že až zemře náš královský otec, musí někdo
vládnout Skalnímu městu nad Bezedným jezerem a novým králem budeš ty,
jestli se usídlím jinde,“ vstoupil do rozhovoru Òr.
„Vzbudil
jsi ve mne poznání, bratře, máš pravdu, město bez krále je jako stádo
ovcí bez pastevce, a proto jestli se nevrátíš do rodného města, navrátím
se tam sám, jak mi určili bohové a budu se snažit vládnout našemu království
moudře a spravedlivě, “ odpověděl s radostí Sivet, „ale teď musím
jít otci zvěstovat tu šťastnou novinu!!“
Sivet
vběhl celý udýchaný za svým otcem Kassarem.
„Co
se stalo, synu, že jsi sem přiletěl jako bůh větru Ųidus?“
„Otče,
Aenlebovi ukázali bozi, že mohu se svým bratrem po vodě vyplouti a při jeho
cestě mu být užitečný a sloužit mu jako sluha! Děkuji ti, vládče bohů
Ĥorame, za to, že cesta je pro mne bezpečná, že se na ní mohu vydati a
ne že musím doma v trucu sedět a myslet dnem a nocí na svého bratra
Òra, co ho na výpravě potkává a jaké jsou osudy jeho života a jeho
druhů! Ještě musím dodati, že pokud se bratr usadí v okolí pramenů
řeky, musím se vrátit zpět do rodného města a po tvé, vůlí bohů zatím
jistě vzdálené smrti, převzít vládu ve Skalním městě nad Bezedným
jezerem! “
„Dobrá
synu, když bohové vyjevili Aenlebovi, že
cesta je bezpečná, tak se tedy vydej společně s Òrem a jeho přáteli
najít prameny Mizející řeky.“
Po
slovech Kassarových jsem promluvil já:
„Ó
Kassare, můj pane, dovol mi abych já, tvůj písař, jel s tvými syny,
sepsal při cestě kroniku naší výpravy a poradil jim v různých případech,
dovol mi to, ó nejmocnější ze všech,“ řekl jsem a poklekl před Kassara.
„Nekleč
přede mnou jakožto otrok, Tambilisi, a povstaň,“ řekl Kassar a pomohl mi
vstát, „vím že jsi chytrý a odvážný skřet. Od tohoto okamžiku jsi
jedním z členů družiny mého syna Òra. Přidělím vám ještě
několik párů dobytka s hlídačem stád Ikasem. Na rozloučenou se pro vás
připravuje hostina ve velké jeskyni, kde se naposledy před cestou můžete
poveselit a pořádně najíst!“
Druhého
dne začaly přípravy na cestu, ze všech stran se ozývaly výkřiky a různé
zvuky a huhlání davu pilně pracujících skřetů:
„Pozor
s těmi sudy, je v nich ambaristové víno!“
„Však
my víme, Àvone, chováme je jako oko v hlavě!“
„Òre,
tady ti nesu ty šípy a oštěpy.“
„Děkuji, Sivete, hned je odnesu na loď, ať se tu
neztratí!“
„Àvone!
Kam mám odložit ty měchy z pitnou vodou?“
„Zanes
je do mé lodi, Læcere.“
Ozývalo
se ještě mnoho takovýchto pokřiků a zvuků.
Při
přípravách, které trvaly celý den, měli Òr, Sivet a Àvon
rozbolené hlavy. Také se není čemu divit, po dni v takovém hluku by
bolela hlava i mne. A to zítra ještě všechny čekala slavnost na rozloučení.
Toho
večera mě probudilo horko. Vyšel jsem se osvěžit na svůj balkónek a tu
jsem si všiml, že pod mými okny netrpělivě překračuje Äsnon, který ve
mně vždy budil podezření. Než jsem si stačil vybavit, co tu asi dělá, přišla
k němu jiná osoba. Nejdřív jsem ji nepoznal, ale když si sundala kápi,
poznal jsem že je to Äsnonův bratr Sãsnon, menší skřet, který
bydlel asi o dvě chýše dál než já. Přistěhovali se do našeho města po
nehodě, která je potkala na řece, když se odvážili plout příliš daleko
od domovské vesnice kdesi vysoko v horách. Napadlo mě vyslechnout, co
jsi ti dva budou povídat. Vzal jsem si k ruce i kus suché rybí kůže,
abych si vše zapsal.
„Tobě
to trvalo,“ řekl nevesele Äsnon.
„Musel
jsem se držet na pozoru, protože dnešní noc dal Kassar rozestavit stráže,
jeden z nich mě málem viděl,“ odpověděl Sãsnon v rozpacích.
„Ale
teď k věci! Král Kassar je pro nás velké nebezpečí, jestli se dozví,
že jsme zvědové krále Môsnise, jeho skrytého nepřítele, bude s námi
zle. Už deset let se vydáváme za pracovité obyvatele tohoto prokletého města,
musíme po odjezdu Òra skoncovat s Kassarem, což je náš úkol!“
„Jak
to chceš provést, Äsnone?“ optal se Sãsnon.
„Zamordujeme
ho v noci při spánku, to shledávám nejlepším, bude
jistě znaven po oslavách i méně bdělý, než obvykle. Jeho srdce má
teď strach o ženu, syny i celé království,“ pravil Äsnon.
„Dobře,
ale teď rychle pryč, než si nás někdo všimne!“ skoro zvolal Sãsnon.
Oba
se odebrali tiše do svých chýší.
Ráno
jsem před slavností vše vypověděl králi Kassarovi, který se hned oba
nechal přivolat k svému trůnu.
„Co
se mohlo stát, Sãsnone, snad nás nikdo neodhalil,“ řekl se strachem
Äsnon.
„Nevím,
ale jestli ano, je po nás veta,“ odpověděl Sãsnon.
S obavami
se odebrali do paláce.
Oba
bratry oslovil král takto: „Víte proč jsem vás dal povolat, Äsnone a Sãsnone,
zvědové neznámého krále Môsnise?“
„Ne!
Ne!“ naléhali oba současně.
„Ale
já vím, že jste mě chtěli zabíti po odjezdu mého syna Òra a
uvolnit cestu k trůnu vašemu pánovi.“
„Kdo
touto záležitostí vás vyrozuměl?“ zeptal se překvapeně Sãsnon.
„Zde
můj písař Tambilis vše vyslechl a zapsal,“ odpověděl Kassar a pokračoval
dál, „jelikož zanedlouho zahájím slavnost, nebudeme se zdržovat popravami
ani vsazováním do jeskynních kobek, proto vám učiním nabídku. Propustím
vás bez trestu, ale jestli dnes po západu slunce nebudete mít za zády pás
vesnic u prvních kanálů, bez milosti ztrestáni budete!! A teď se rychle kliďte
z této místnosti, než váš osud bude zpečetěn již tady!!“
Po
těchto Kassarových slovech bratři rychle opustili město.
„Ale
teď už se nezdržujme, milý Tambilisi, vzhůru na slavnost!“ dodal Kassar.
Slavnost
byla krásná. Svými historkami rozveseloval všechny známý vypravěč a pěvec
Dêpidos. Víno teklo proudem, nikdo však nepil přespříliš a všichni,
kteří s Òrem nepluli, ti aspoň blahopřáli:
„Hodně
zdaru!“
„Ať
vás ochraňuje bůh vody Oneŝmeś a bůh slunce Rŭpkis!“
„Ať
uzdraví řeku a vrátí jí pramen!“
„Ĥoram
jest bdí nad vámi!“
„Ať
žije princ Òr!“
A
mnoho dalších blahopřání znělo jeskyní. Ale teď se ztište, Dêpidos
vypráví historku.
Jednou,
když jsem pásl na pastvě stádo Ąrahű, přišel za mnou posel z města,
že se mi narodil otec. Pokřtili ho Ŵalvàb. Samou radostí jsem
zapomněl uvázat Ąrahű ke kůlům a ti se mi rozutekli po okolí. Bohužel
jsem o tom nevěděl, protože jsem rozprávěl se svým čtyřicetiletým otcem
Ŵalvàbem. Když jsem se vrátil na pastvu, abych zavřel Ąrahű do
chléva, zjistil jsem, že mi všichni utekli. Začal jsem je tedy volat, ale
nic. Odpověděla mi jen hluchá ozvěna.
Vydal
jsem se je tedy hledat. Asi za hodinu se mi podařilo chytit prvního z mých
dvaceti Ąrahű. To mě dopálilo natolik, že jsem si udělal z trávy
provaz, na něm stahovací smyčku a začal jsem znovu s lovem. Když jsem
chytil dalšího ze zatoulaných Ąrahű, který se pevnou smyčkou zardousil,
tak jsem zjistil, že provaz je moc pevný. A nato jsem si udělal jiný, a to z nití.
Pochytal jsem s ním všechny Ąrahű a ty jsem konečně zavřel do chléva.
Pak jsem znovu zamířil do města a povídal si dál s otcem.
Při
vyprávění se všichni prohýbali smíchy a provolávali Dêpidosovi slávu:
„Dêpidosi,
řekni ještě něco, tvůj hlas je pln smíchu a radosti, inu řekni!“ dožadovalo
se mnoho skřetů.
„Vyhovím vám,“ odpověděl Dêpidos, „zazpívám vám píseň o moudrém králi Kassarovi.“
pro pokračování klikni ZDE !