román - část čtvrtá 

                        Král Kassar je nejmoudřejší z nás,

                        u pasu má těžký zlatý pás

                        Král Kassar je náš pán,

                        má ženu, děti, není sám

                        Král Kassar špehy vyhnat dal,

                        bez trestu je pustil, smrti nevydal

„Bravo!!!“ Křičeli skřeti a vůbec si nevšimli, že se Dêpidos odebral k princi Òrovi a žádá od něj toto:

„Odpusť mi mou smělost, ó princi, že tě ruším. Chtěl bych se s tebou ale vypravit na tu dlouhou výpravu, vezmi mne prosím s sebou, budu vás cestou rozveselovat. Dovol mi to, princi Òre,“ pravil prosebně Dêpidos.

„Přijímám tvou nabídku, Dêpidosi, budeš nám jistě dobrým společníkem, ale slib mi, že jestli se nevrátím do vlasti já, vrátíš se ty společně s mým bratrem Sivetem, ať i na zpáteční cestě je bratr veselý,“ odpověděl Òr.

„Děkuji ti, princi, ale nastává hodina vašeho odjezdu a také loučení.“

Dêpidos měl pravdu, u lodí už byli shromážděni členové výpravy, ale také ostatní obyvatelé města, kteří se přišli rozloučit. Postávala tam i matka obou bratrů. Nemoc již opravdu přešla, jak předpověděl Aenleb. Po boku jí stál sám Kassar.

„Zde ti dávám tento posvátný šíp, Òre, opatruj ho jako oko v hlavě, vystřel ho, až budeš v největším nebezpečí, je dědictvím našeho rodu. Když ho vystřelíš, svoláš tak na pomoc bohy, ale po výstřelu se ti šíp už víckrát nedostane do ruky, zmizí navždy z tohoto světa. Rozplyne se a více ho již neuvidíš,“ promluvil k Òrovi jeho otec.

„Děkuji, otče, snad nepřijde den, kdy ho budu muset použít,“ odvětil Òr a políbil otce na čelo.

Galé napřáhla ruku s předmětem dosud skrytým pod svým zlatem protkaným šálem, znakem ženy krále :

„Jsem ráda, synu, že má nemoc je vyléčena a že jsem se s tebou mohla jít rozloučit. Vezmi si tuto dýku tvého děda Ìplikëse, minulého krále našeho města.“

„Děkuji, matko,“ pravil Òr a naposledy se s ní objal.

„Přátelé, konec loučení, vyrážíme!“ zvolal Òr.

Když odrazily lodě od břehu, hleděla královna za svými syny, dokud se jí neztratili z dohledu.

          další kapitola ZDE                       ZPĚT NA MŮJ ROMÁN