román - osmá část
Byl
kdys slavný lovec Ĝÿs
jenž
bydlel v osadě Ķўw
jedenkrát
si ho král povolal
a
prosbu svou mu zvěstoval:
„Potřebuji,
bys ulovil
stříbrného
sokola!“
Na
to mu Ĝÿs odpověděl:
„To
bude lov na mnoho neděl.“
„Je-li
třeba, koně já ti dám.“
„To
králi netřeba, já přec koně mám.“
„Inu
tedy, vyjeď v hvozdy
doufám, že navrátíš se brzy.“
Lesem jede Ĝÿs
jede sám a sám
nemá druha na cestě
nikým nesledován
Jen ten pták co vzduchem letí
„Vždyť to sokol stříbrný!“
dí sám sobě Ĝÿs udatný
rychle vzhůru šíp vystřelí
Netrefí se
únavou mu blednou líce
„Přemož spánek, bědný lovče!
Král si žádá stříbrného sokola.“
„Nemhuř oči, sic už padá černá tma
svatá je ti prosba králova.“
bdí lovec u paty starého dubu
doufá, že splní prosbu královu
Celou noc Ĝÿs na sokola čekal
sic marně, stále marně
štěstí však měl zrána
sokol hnízdo nad ním má
Zamířil, šíp vystřelil
sokol k zemi padá
v jeho hrudi stříbrné
září skvrna rudá
Úkol splnil Ĝÿs
sokola má v kabele
nebude již chybět víc
u královské tabule
Touto a dalšími písněmi o hrdinech našich bájí nám Dêpidos krátil jednotvárnost cesty.
Byl to namáhavý den, vítr nám odmítal pomoc a nám nezbývalo než se lopotit a pracně zdolávat rozbouřený tok.
Paže nám zemdlévaly, ale touha dosáhnout hor nás hnala vpřed. Vpřed, proti proudu.
další kapitola ZDE